Naposled pro tebe, ty malý černý chlupáčku..

23. listopadu 2015 v 13:45 | Marci |  Co se jinam nevlezlo
Jeden z dalších článků na téma týdne, snad pochopíte mé naspoled :)

Když jsem si přečetla téma týdne, nenapadlo mě nic jiného než mé naposled s naším psem. Umřel ve 14 letech. Byl stejně starý jako já (byla jsem o měsíc mladší), takže jsme spolu prakticky byli celý život, každý den byl den, prožitý s ním. Pokaždé jsem věděla kde na mě čeká, vždycky když jsem vyhlídla z okna ven, seděl tam v jeho pelíšku. Ale přišlo stáří a problémy, věděli jsme, že nám jednou Sendy odejde. Probrečela jsem hodně nocí s tím, že jsem si představovala jaké to bude, až vyhlédnu z okna a on tam nebude lenošit v pelíšku, ale bude tam jen křičící prázdnota. A tak se jednoho dne stalo, dojela jsem domů a Sendy mě nepřivítal, byly to jeho poslední těžké hodiny, kdy jsme věděli že teď, už s ním bude všechno naposled. Poslední pohlazení, poslední pohled do těch věčně zářících očí, ve kterých člověk viděl jak dvě svíčky pohasínají. Poslední olíznutí, poslední věrný pohled, těžké nádechy. Poslední polibek, který jsem mu věnovala.. Ten pocit, kdy jsem naposledy cítila jeho vůni, byl tak specifický, žádný pes "nesmrděl" tak jako on. A nakonec se naposledy nadechl a naposled vydechl, podíval se na svou rodinu, která byla do jeho posledního výdechu u něj a usnul navždy.

A to byl ten den, kdy jsem přišla o svého nejlepšího přítele, už je to 5 let a bolí to do teď, tak strašně moc, oči se mi zalévají slzami při každém řádku, který napíšu. Ale umřel v obklopení své rodiny, nebyl sám, věděl, že ho máme neskutečně rádi a jsme mu loajální tak, jak on byl nám. Teď už se má dobře, netrápí ho zrak a ani sluch či klouby, jen tam někde čeká na mě, tak jak já na něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 15:14 | Reagovat

Smutný článek,ale mě se líbil.Bylo v něm vidět jak si měla svého psíka ráda.Mimochodem jak to děláš s tím obrázkem,že ho má v textu. :-D

2 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 20:05 | Reagovat

Moje zvířata jsem zatím pokaždé našla mrtvá (buďto byla stará nebo nemocná). 3x se stalo, že jsem se probidila  a zjistila, že přes noc uhynula. Jednou jsem odjela na školní akci a když se po 4 dnech vrátila, bylo mi řečeno, že to zvíře je po smrti. Nevím, co z těch tří možností (smrt před očima, smrt přes noc a smrt s odstupem několik dní) je "lepší"...

3 frisbeedogs frisbeedogs | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 10:03 | Reagovat

Určitě se má tam nahoře dobře :-) Věřím tomu, že zvířata nám jsou po boku i po smrti :-)
INFO: Na blogu nový návod na hod Roller, v 15:00 další recept na psí dobroty :-)

4 Van Vendy Van Vendy | Web | 25. listopadu 2015 v 21:33 | Reagovat

Tak tohle je hodně smutné psaní a věřím, že po svém pejskovi teskníš ještě dnes. I když víš, že už byl jeho čas, přece jen, čtrnáct let ti a celé tvé rodině přinášel radost, byl součástí vaší rodiny - a najednou je pryč.
Vzpomínku si určitě zaslouží, i když ta vzpomínka bolí. Ale bohužel, lidé i zvířátka přicházejí a odcházejí a někdy jejich odchod bolí víc a někdy bolí míň a jen málokdy dokážeme zapomenout.

5 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 1:55 | Reagovat

Nechci teď znít nijak afektovaně a věz, že píši zcela upřímně.
Je to moc dojemné. Dokonce tak moc, že přes slzy ani nevidím na tento text.
Nevím, co dále napsat, neboť myslím, že fakt, že jsi mne dohnala k slzám, vystačí za celou knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama