Listopad 2015

Moje první brusle!!

25. listopadu 2015 v 21:04 | Marci

Uiiiii, možná to bude pro někoho znít divně ale v životě jsem nestála na bruslích, jak na kolečkových tak na zimních. No a tak dlouho jsem přemlouvala samu sebe, až jsem si dneska objednala kolečkové brusle! Našla jsem teď spoustu bruslí ve slevě (je po sezoně), tak jsem toho musela využít. No a ani nevíte, jak se těším až je hned na jaro a třeba i dřív když počasí dovolí, vyzkouším :) Je mi jasné, že si nabiju pr*el, odřu lokty a budu mít kolena samou modřínu ale prostě se hrozně těším, dokonce jsem si říkala, že si je zabalím a dám pod stromeček jako překvapení pro mě ode mě :D No a až je ozkouším a rozbiju se, tak vám dám samozřejmě vědět :D

Máte brusle, jezdíte či chodíte na zimáky se vyřádit? Jak dlouho? :)

No a pokud se vám chce, můžete mě a mojí fence Sofince dát hlas tady: http://frisbeedogs.blog.cz/1511/foto-guru-hlasovani-i-kolo (jsme tam jako Marcela Lukašíková + Sofie), díky každému kdo nám dá hlas! :)

Naposled pro tebe, ty malý černý chlupáčku..

23. listopadu 2015 v 13:45 | Marci |  Co se jinam nevlezlo
Jeden z dalších článků na téma týdne, snad pochopíte mé naspoled :)

Když jsem si přečetla téma týdne, nenapadlo mě nic jiného než mé naposled s naším psem. Umřel ve 14 letech. Byl stejně starý jako já (byla jsem o měsíc mladší), takže jsme spolu prakticky byli celý život, každý den byl den, prožitý s ním. Pokaždé jsem věděla kde na mě čeká, vždycky když jsem vyhlídla z okna ven, seděl tam v jeho pelíšku. Ale přišlo stáří a problémy, věděli jsme, že nám jednou Sendy odejde. Probrečela jsem hodně nocí s tím, že jsem si představovala jaké to bude, až vyhlédnu z okna a on tam nebude lenošit v pelíšku, ale bude tam jen křičící prázdnota. A tak se jednoho dne stalo, dojela jsem domů a Sendy mě nepřivítal, byly to jeho poslední těžké hodiny, kdy jsme věděli že teď, už s ním bude všechno naposled. Poslední pohlazení, poslední pohled do těch věčně zářících očí, ve kterých člověk viděl jak dvě svíčky pohasínají. Poslední olíznutí, poslední věrný pohled, těžké nádechy. Poslední polibek, který jsem mu věnovala.. Ten pocit, kdy jsem naposledy cítila jeho vůni, byl tak specifický, žádný pes "nesmrděl" tak jako on. A nakonec se naposledy nadechl a naposled vydechl, podíval se na svou rodinu, která byla do jeho posledního výdechu u něj a usnul navždy.

A to byl ten den, kdy jsem přišla o svého nejlepšího přítele, už je to 5 let a bolí to do teď, tak strašně moc, oči se mi zalévají slzami při každém řádku, který napíšu. Ale umřel v obklopení své rodiny, nebyl sám, věděl, že ho máme neskutečně rádi a jsme mu loajální tak, jak on byl nám. Teď už se má dobře, netrápí ho zrak a ani sluch či klouby, jen tam někde čeká na mě, tak jak já na něj.

Pan Evžen

19. listopadu 2015 v 19:02 | Marci
Aha, koho jsem vám ještě nepředstavila, Evžena! Takže tohle malé tlusté hovádko Evžen má 7 měsíců, je to syrský křeček, je trošku arogantní a občas agresivní, horzně rád mě nasírá a pořád jí. Je to takový ťunťa, na zádech má asi tak 4 centimetry dlouhé chloupky a kolem zadku nemá skoro žádné, ve výsledku vypadá s kombinací jeho maličkého růžového ucásku hodně vtipně. Rád se hladí ale ne dlouho, nemá rád jabka a nerad spí v domečku který mu udělal můj přitel,prostě radši bude spinkat na pilinách než skovaný.. No, asi je to takový můj malý chlupatý originál. Jo a když si ho beru na stůl a učím se, většinou se mi vydělá na sešity.

No neni to ťuť ?

Malá černá chlupatá koule aneb přicházím s prosíkem

17. listopadu 2015 v 13:24 | Marci |  Sofie
(wow, článek dva dny po sobě). Tak, jelikož jsem se přihlásila do fotografické soutěže a do 20tého mám poslat fotku na téma "originální podzimní fotka vašeho psa", tak jsem tady s výběrem fotek a vás moc prosím o pomoc s tím, kterou fotku mám poslat do soutěže.
No a k nadpisu, jelikož naše Sofka je malý černý knírač, který je teď neostříhaný tak vypadá jako koule chlupů s nožkama :D Naše holička měla dovolenou a teď má narváno, takže jdeme stříhat asi až za dva týdny :)
Prosííím, prosííím o názory :)

Tahle fotka je asi můj kandidát č.1

Užitečné a pomocné webovky - tutoriarts.cz

16. listopadu 2015 v 18:03 | Marci |  Recenze
První článek do nové rubriky! Jej :) Nechci aby zrovna tenhle článek vyzněl jako úplná zdrcující recenze, je to jenom takový nápad a můj tok myšlenek, který vám nabízí jedny pomocné webovky, které vám mohou posloužit :)


Sice teď tyto stránky nejsou nijak aktivní nebo možná i pozastavili svou činnost, v diskuzi člověk vždycky najde řešení na svůj problém nebo se dozví něco nového. A navíc, staré články zůstávájí a jsou pomocné.
A o co vlastně primárně na těchle stránkách jde? Návody na nespočetně mnoho věci, tím, že stránku spravuje několik adminů talentovaných na různé věci, se toho člověk může přiučit mnoho. Já se odtud naučila pracovat s Photoshopem CS3, ano starší verze ale mě vyhovuje a díky těmto stránkám dokážu používat photoshop. Jeden z adminů dokonce udělal celý seriál věnovaný postupům, od úplného začátku až po pořádnou grafiku (kterou třebá já nevyužiju protože jsem částečně bez fantazie :D) či úpravu fotek. Dál tady najdete spoustu rad pro začínající i pokročilé fotografy, které se i mě několikrát hodily. Najdete zde i spoustu tutoriálů ke kreslení. Zkrátka a dobře, je to taková rozvíjecí stránka, naučí vás základ, vnuknou vám myšlenku, a už je jen na vás, zda-li se budete dál učit snažit nebo ne. Určitě doporučuji alespoň nahlédnout, příjde mi, že každý najde to své :)


A co vy, odkud jste se učili třeba fotit, zacházet s Photoshopem či kreslit? Nebo jste nadaní talenti od přírody? :)

Pár detailů za uplynulý měsíc

5. listopadu 2015 v 15:11 | Marci
Achjo, achjo! Tak moc bych se chtěla věnovat řádně blogu, když se ohlédnu tak za měsíc říjen jsem přidala jenom dva ubohé články! A to mě se*e, jenže jsou důležitéjší věci na práci..
Tak, abych si pořád nestěžovala sama na sebe, přináším vám pár foteček z října, které jsem vybrala jako ty, které jsem si nejvíc oblíbila, ne jako ty, které se nejvíc povedly. Prosím, prosím, nekopírovat, díííík :)


Začala bych asi s touhle fotkou. Já jsem odmalička vyrůstala v duchu folklóru, lidových tanců i písniček, takže tak jako každoročně, ani letos jsem nevynechala obchůzku po vesničce a hodové tanečky v kroji po praprababičce :) originál.